Co mám, to dám...

Proč by tato webová stránka měla mít také české příspěvky?

 

Důvody jsou různé.

 

V Čechách se ještě pořád nacházi velký počet lidí, kteří neovládají angličtinu tak, jako v jiných zemích. Proč jim nevyhovět... Internetové automatické překládací programy mohou opravdu překvapit, zvláště co se týče výrazů, které používají oddaní - nejsou na ně připraveny. (Třeba „swami“, muž ve stavu konečného odříkání, může být překladačem přeloženo jako „swamp“, což v češtině znamená „bažina“ :-)

 

A pak je zde ještě jeden pádný důvod, a to je názor Šríly Prabhupády k „importování oddaných“. Jistě, všichni víme, že nejsme toto tělo. Ano, všichni víme, že hnutí Šrily Prabhupády je mezinárodni hnuti, a také všichni víme, že Šrila Prabhupáda založil toto hnutí v Americe a odtamtud posléze rozesílal kazatele do celého světa. Sám neustále cestoval, a to do té míry, že neustálým střídáním časových zón a podnebí jistě urychlil zánik svého již stárnoucího těla.

Udělal to pro nás, obětoval se pro nás a očekával, že uděláme pro druhé to samé.

Osobní přítomnost kazatele nikdy nemůže být zcela nahrazena webovými stránkami, e-maily a jinou digitální komunikací. Jak víme, ve světě internetu nejsou nastaveny morálni hranice. V osobním kontaktu vypadá sociální interakce zcela jinak. Co se napíše na internetu, by se v přímém osobním kontaktu spíše nikdy neřeklo.

 

Nicméně, jak je to zde na této stránce, lepší je něco než nic a tak i zde je další pokus být nápomocný těm, kteří mají zájem slyšet od Šrily Prabhupády možná něco, co si na oficiálních institučních stránkách nepřečtou.

 

Ve Šrímad Bhágavatamu je jasně ustanoveno, že ten, kdo se považuje za člena komunity, která se zakládá jen na uspokojení tělesných potřeb, kdo se považuje za občana jakéhokoliv státu nebo národnosti, který sleduje stejný cíl, prostě uspokojení tělesných potřeb, ten neoperuje lepší inteligencí než kráva a nebo osel. Jak často Šrila Prabhupáda srovnával služby celníků a pohraniční stráže se službami hlídacích psů, kteří na každého „vetřelce“ jen štěkají!

 

Naše tělesná národní identita se může již v tomto, natožto v příštím životě změnit.

Z Američana se stane Rus, z Rusa se stane Američan, ze Žida fašista, z fašisty Žid, z černocha běloch a z bělocha černoch. Stačí jen v okamžiku smrti o našem nepříteli usilovně meditovat a naše příští tělo bude důkazem naší jak záporné, tak pozitivní meditace. Vědomí, se kterým opouštíme toto tělo, určuje naše další tělo.

Jak jednou řekl Šríla Prabhupáda: „Američan bojuje proti Rusovi, Rus proti Američanovi. V příštím životě se narodí na opačné straně a budou bojovat dal. To je maya, neboli iluze.“

 

 

Vědomí Kršny nemá materiální původ. Aniž bych si to uvědomoval, tak když jsem v roce 1972 do tohoto hnuti vstoupil, automaticky jsem se stal součástí jakési nejenom Evropské unie, ale i celosvětové unie, která se nazývala ISKCON. Oddaných různých národností, které jsem posléze potkal a za které jsem také jako manažer musel převzít odpovědnost, bylo bezpočet. V dobách, kdy ještě v Bruselu s velkou slávou vznikala tak pokrytecká Evropská unie (jediné, co ji sdružuje, je ekonomický zájem několika jedinců :-), jsem již byl součástí projektu, kde zcela nezištně sloužili oddaní třeba i ze šestnácti národností na jednom místě.

 

V roce 1986, ve Švédsku, jsem byl součástí takovýchto komunit a již tam jsem vnímal, že i když nejsme toto tělo a všichni jsme měli výhodu silného a jasně čitelného duchovního vedení, což se o dnešní době nedá říci, přesto jsme díky své národní různorodosti čelili určitým problémům. Ale kde je silné vedení a oddaní následují principy, které dal Šríla Prabhupáda, tam se nachází síla, prosperita, mravnost, a nakonec i úspěch. Kde není mravnost a silné vedení, tam převládá při nejlepším průměrnost, a pak už jen podprůměrnost, korupce, stagnace, a nakonec rozpad a zánik.

 

I Šríla Prabhupáda si byl dobře vědom toho, že poté, co Jeho průkopníci – oddaní, kteří udělali z dnešního hlediska těžko uvěřitelnou službu, oddaní, kteří vstupovali do zemí, kde ještě nikdo nikdy nezpíval Svaté jméno a nečetl žádnou z knih Šríly Prabhupády, nakonec museli svoji kazatelskou sílu prokázat tím, do jaké míry inspirovali MÍSTNÍ oddané, i když se třeba tito oddaní nemanifestovali okamžitě.

 

Jak Šríla Prabhupáda píše Brahmánandovi dne 2.12. 1969 z Londýna:

 

„...The principle is that they should recruit men locally. Forty years ago when Bon maharaja, my Godbrother, came here, he complained of getting some manpower from India. That is not a good policy that for preaching work one has to get men from another country. One has to create manpower from the local environment. That is success of preaching...“

 

Překlad:

 

„...Naším principem je, že oddaní by měli být rekrutováni lokálně. Před čtyřiceti lety, když sem (do Londýna) přicestoval Bon maharádža, žádal (od Bhaktisiddhánty maharádže), aby mu byli posláni na pomoc oddaní (z Indie).

To není dobrý způsob jednání, vyžadovat pro kazatelskou činnost pomoc oddaných z jiné země. Je nutné vytvořit podporu z místního prostředí. To je úspěchem našeho kázání...“

 

V průběhu padesáti let existence ISKCONu bylo znovu a znovu prokázano, že těla oddaných a země, ve kterých se narodili, přece jen hrají svoji roli. Oddaní jsou schopni na základě písem, které říkají, že duchovní mistr může přijímat žáky z jakékoliv národnostní komunity, prokazovat svým duchovním vůdcům loajalitu, ale ve svém denním životě přece jenom budou spontánně inklinovat ke společnosti těch, kteří jsou jim co se týče národnosti bližší.

Že je to jen domněnka? Ale ne, ty země, kde v kazatelském režimu převládají místní oddaní, jako příklad může sloužit Rusko nebo Maďarsko, se dodnes prokazují jako nejstabilnější, co se týče údržby dané yatry, neboli místního ISKCONu.

 

Sám jsem byl ve Švédsku svědkem, jak se během jednoho týdne po pádu místniho duchovního vedoucího celá převážně importovaná yatra zhroutila a všichni tito oddaní, kteří nebyli místní, se vrátili do své rodné země a nebo do lokality, kde se cítili zabezpečeni. Během jednoho týdne jsem stál před prázdným chrámem. Kdo zbyl, tam dnes přežívá ve stagnujícím duchovnim stavu a paběrkuje z toho, co bylo vytvořeno importovanými oddanými.

 

Oheň vědomí Kršny může být zažehnut kýmkoliv, kdo se oddá misi svého duchovního učitele, ale údržba a další vývoj tohoto ohně, tvorba komunit a zachování stálého kazatelského režimu, to už je v ideálním ponětí úkol místních oddaných.

Bohužel oddaní jsou někdy vychováváni k tomu, aby hledali duchovní útočiště výjimečně na svatých místech, v Indii, aniž by si uvědomovali, ze Pán Čaitanya sám říká, že TAM, KDE JSI, tam by ses měl stát duchovním vůdcem místních obyvatel. Prahláda mahárádža je takovým příkladem. Narozen v démonické rodině, syn krále Hiranyakashipua, se nakonec stal duchovním vůdcem démonů a jejich jedinou duchovní záchranou. I když kázat k „vlastnim lidem“ má svá úskalí, jak zní světské přísloví, že „nikdo není doma papežem“, stačí jen cestovat po světe a rychle uskutečníme, že ať už se nacházejí kdekoliv, ruští oddaní se sdružují především s ruskými oddanými, indičtí oddaní s indickými a čínští oddaní spontánně s čínskými oddanými. Vrána k vráně sedá a zatím se nenašel duchovní vedoucí, který by byl schopen navázat kontakt se svými žáky tak univerzálním způsobem jako Šríla Prabhupáda.

Jak mi kdysi můj GBC, pod jehož vedením byly ve Švédsku přeloženy a v Německu tištěny první české knížky, říkal: „Jen Češi mohou kázat k Čechům, já těmto lidem nikdy neporozumím.“

 

Češi jsou výjimeční jak svým druhem humoru, tak specifickými sociálnimi vztahy, které mohou vzniknout, když jsou duše, které se rodí v určité oblasti, vystaveny neustálé okupaci nájezdníků ať už materiálního, nebo pseudo-duchovního rázu.

Nakonec se kvůli těmto agresorům uzavřou do svých komunit, a přestože cestují a někdy i závistivě obdivují jiné, v ponětí, že „tráva je zelenější na druhé straně plotu“, přesto se nakonec vracejí do končin, kde se jejich těla narodila a tam zvláště v rámci grhasta ášramu nejlépe prosperují. Samozřejmě se najdou výjimky, vzdyť i můj tělesný otec opustil Čechy a identifikoval se spíše s jinou národností. To mu však nebránilo ještě pořád jednat jako Čech.

 

Brahmačárí a sannjásí mohou cestovat kdykoliv a kamkoliv. Ale jako absolutní menšina jsou dnes spíše výjimkou. Oddaní, kteří čelí výzvám, které přináší rodinný život, jsou již více lokalizováni a ti, kteří mohou žít se svými rodinami kdekoliv, jsou také výjimkou.

Sám jsem se po pádu mého GBC ve Švédsku pokusil se svou „švédskou“ manželkou žít v Čechách. Nepodařilo se, a tak jsem jí nakonec pomohl se vrátit do Švédska, i když mé manželství to nakonec nezachránilo. Důvodů k rozchodu bylo více než národní různorodost.

 

Když se mne grhastové ptají, zdali je při volbě manželky a nebo manžela nutné volit člena stejné národnosti, moje odpověď je, že nutné to není. Jako oddaní bychom měli být vůči těmto tělesným rozdílům transcendentální, ale zvláště v krizových situacích se prokazuje, že zase tak transcendentální ke svému materiálnímu okolí nejsme, a tam může být i tělesná „stejnorodost“ ve vztahu nápomocná. Oddaná služba jako taková nezávisí na materiálních okolnostech, ale naše ještě přetrvávající podmínění nám nastavuje určité parametry, podle kterých je radno se řídit. Celý systém varnášrama dharmy toto dosvědčuje a slouží tomuto účelu.

 

V Indii, zvláště v poslední době, můžeme jasně sledovat, jaké problémy mohou vzniknout, když někdo, kdo vyrůstal na Západě jako hippie, zvyklý na drogy a nekontrolovanou sexualitu, se snaží autoritativně vyzývat někoho, kdo vyrůstal v brahminické rodině, kde už dědeček zpíval Svatá jména Nejvyššího Pána.

Konflikt je nevyhnutelný.

Místo zrození jako takové není konečnou garancí pro status jednotlivého oddaného, ale pocházet z kultivovaného zázemí je jistě nápomocné duchovnímu životu. Jak Šríla Prabhupáda sám píše, i on měl to štěstí se narodit v rodine vaišnavů.

 

Proto tato česká verze mé webové stránky a proto také žiji v Čechách, i když život pod vedením cizích duchovních oficiálních autorit, které zde někdy prosperují jen na základě nevědomosti místních oddaných o misi Šríly Prabhupády, přináší své výzvy.

Jako někdo, kdo se aktivně zúčastňoval založení této yatry jsem byl svědkem, jak se pod cizím vlivem její profil změnil, a to často ne zrovna pozitivně. Vše závisí na tom, jak jsou slova a přikázání Šríly Prabhupády prezentována. Tato slova zde byla někdy veřejnosti prezentována demagogickým způsobem, který mnohé potenciálni oddané a později některé starší a zkušenější oddané odradil, nebo dokonce donutil k emigraci ze země, kde mohli být misi Šríly Prabhupady tak prospěšní.

 

Každý národ má svá karmicky nastavená pozitiva a negativa. Šríla Prabhupáda řekl, že ideálně se ve vědomí Kršny manifestují spíše jen ta pozitiva. Ale i on si byl vědom i těch negativ a někdy na ně musel v rámci vedení svých žáků poukázat.

Když jeho žáci začali manifestovat spíše svou negativní národnostní karmu, tak je na to vehementně upozornil.

I řeč, kterou používáme, svědčí o naší národní karmě a není náhodná. Při pozorných lingvistických studiích není těžké rozpoznat, že jsou řeči spíše technicky založené a jsou řeči spíše emocionálně založené. Stačí se jen zaposlouchat do jejich intonace. (Jak jednou Šríla Prabhupáda humorně poznamenal, němčina je dobrá pro psy, francouzština pro konverzaci se ženami a angličtina pro konverzaci s koňmi :-) Jeho postřehy byly často geniální, a proto ne pro každého pochopitelné.)

 

Slovanské řeči oslovují prioritně emoce, germánské především technický stav věcí. Někteří místní občané by se určitě vůči těmto postřehům ohrazovali, že to vše záleží na subjektivním vnímání, ale výsledek mluví sám za sebe.

 

Toto je rozpoznáno i ve světě materialistů, kteří vědí, že „kde je Ital kuchařem, Angličan policistou a Němec automechanikem, takové místo by se dalo nazvat rájem; a kde je Ital automechanikem, Angličan kuchařem a Němec policistou, takové místo by se dalo nazvat peklem“. :-)

 

Samozřejmě dnešní násilná imigrační politika toto peklo jen navyšuje. Pod rouškou humanitární pomoci a různých humanistických doktrín, jako by si zde někdo hrál na Boha, jsou obyvatelé jednoho regionu jako potenciální pracovní síla vítáni v jim zcela cizím regionu, kde mají nahradit již tak v konzumním režimu znuděné západní hedonisty, a to i za cenu ztráty těch posledních morálních a etických hodnot. Naopak, demolice lidské inteligence je pro takovéto démonické „tvůrce národů“ nutná, protože vede k umožnění ještě důslednější kontroly druhých, a tímto k navýšení jejich osobních finančních prostředků. Hlupáci se dají snáze ovládat. Taková je logika démonů a čistě materialisticky založených vůdců této společnosti.

 

Šríla Prabhupáda nám ukázal jak žít v harmonii bez ohledu na naši tělesnou identitu.

Do jaké míry jeho očekávání naplníme a nebo zklameme, to ukáží další generace oddaných. Védská kultura neznásilňuje národnostní identity, ale očišťuje je.

Každý člen každé národnosti se může nějakým způsobem zaměstnat v oddané sluzbě. Jak? To nám ukázal Šríla Prabhupáda. Pod jeho vedením můžeme být jednotnými a individuálními osobami současně, vždyť celá vaišnavská filozofie se zakládá na principu paralelní jednoty a různorodosti. Jak tento princip uplatníme v našem životě, je výzvou každého, kdo se považuje za následovníka Šríly Prabhupady a jeho učení, které je identické s učením Nejvyššího Pána.

 

Napsáno v den výročí odchodu Šríly Prabhupády, 18.11.2020